Ponorka je dobrý vynález. Jejím prostřednictvím se v moři dostaneme do velké hloubky a můžeme spatřit krásy a život ve vodě. Představ si, že jsi kapitánem této ponorky a nacházíš se hluboko pod vodou. Zjistíš, že se v ponorce objevily trhliny a voda začíná zaplavovat prostory.
Co uděláš? Řekneš si: Je víkend, počkám do pondělí a pak to odborníci spraví.
Nebo se budeš snažit co nejrychleji díry něčím ucpat a dostat se na hladinu?
Myslím, že v zájmu zachování života, díry rychle ucpeš. Pokud to totiž neuděláš, tak se utopíš.

Dej si otázku, kdy s těmi děrami nic neuděláš a zůstaneš v klidu?
Je to v jednom případě: když jsi v ponorce, která je na souši. Tehdy ani nepostřehneš, že tam nějaké díry jsou.
Ponorka ale není určena k tomu, aby zůstala na souši, ale aby byla pod vodou. Proto ty díry opravím.
Naši víru můžeme přirovnat k ponorce. Proč mnoha lidem nevadí trhliny v ponorce, proč s nimi nic nedělají? Odpověď je jednoduchá. Protože jejich víra je zatím „na souši“ a ještě nepoznali, nepřijali a nezačali realizovat Boží plán se svým životem.

Co chci dnes udělat:
Jakou touhu mám po růstu ve víře v Boha?
Jakou reakci ve mně vyvolají věci, které jsou v rozporu v Božím přikázáním?